Pro mnohé nejkrásnější čas v roce je v plném proudu. Odevšud zní koledy, dokonce napadl sníh a předpovědi nevylučují bílé Vánoce. Adventní atmosféra dýchá z každého rohu, domácnosti voní cukrovím a svařeným vínem. Všude je tolik pokušení. Jak mu (ne)odolat a udržet si těžce budované křivky?
Mnozí se na advent a Vánoce těší celý rok a začínají s tím hned, jak skončí ty, co právě proběhly. Proč vlastně Vánoce tak milujeme? Je to kouzelný čas, kdy ve vzduchu visí láska, lidé méně spěchají, jsou méně podráždění, více se usmívají. Jako kdyby byl každý o špetku veselejší, laskavější a šťastnější. Vánoce zkrátka obestírá cosi magického, co se nás dotýká v samých našich nitrech. Je škoda, když tuto nádheru topíme v tunách jídla a alkoholu. Protože jídlo a pití nejsou na Vánocích tím hlavním. Jakmile si to uvědomíme a přijmeme jako fakt, přestaneme mít problém s přejídáním.
Pokud se každoročně potýkáte s povánočním nárůstem kil a chcete s tím něco udělat, je na čase změnit přístup. Neptejte se, jak zařídit, abyste tolik nejedli, ale zajímejte se o to, co vás vlastně nutí tolik jíst. Každý člověk má jistě určitou záklopku a jednoduše pocítí, když už se dostává za svůj limit a začíná být přejedený nebo přepitý. Proč sami sobě nenasloucháme, ale jdeme dál, dokud nám není špatně, že se musíme odvalit na pohovku a svalit se na ni jako vorvaň vyvržený z moře? Co je to, co nás nutí do jídla? Potřebujeme se něčím naplnit, ale toho se nám nedostává, takže se cpeme jídlem? A co nám chybí? Co potřebujeme a nemáme? Komunikujme se sebou a zjistěme příčinu našeho emocionálního hladu. Hledejme v životě jiné naplnění než jen dobré jídlo a pití. Proč s tím nezačít zrovna na Vánoce?
K Vánocům samozřejmě patří bohatá tabule, slaďoučké cukroví, nadýchaná vánočka, řízné svařené víno, voňavý punč, máslová štola, hutný bramborový salát… Každý ať přidá, co si zrovna on spojuje s Vánocemi. Tradiční jídlo a pití dotváří jedinečnou atmosféru a je jasné, že bez nich to nebyly ty pravé Vánoce. Je ale škoda se zaměřit na pochutiny jako středobod, zasednout ke stolu a ládovat se. V množství se totiž ztrácí požitek. Vnímejme jídlo všemi smysly, všímejme si vůně, chuti, konzistence, estetiky. Kochejme se očima, pořádně kousejme, žvýkejme a vychutnávejme, jak se nám na jazyku rozpouští. Ale především jej vnímejme jako doplněk, jako doladění něčeho, co se kolem nás, v nás odehrává, a čeho nedílnou součástí jsou naši milovaní, o něž jde na Vánoce především. A s nimiž bychom si to užili i bez cukroví a vánočky.
Jakmile si tohle všechno uvědomíme a oprostíme se od emocionální vazby na jídlo, najednou se budeme cítit volnější, svobodnější a uvědomíme si, že už nejsme otroky slepého chtíče (protože ten se nemusí týkat jen sexu, ale všeho, na čem nezdravě ulpíváme) a dokážeme svoje vášně kočírovat, protože jsme nahlédli vyšší smysl toho všeho. A tím byla, je a vždy bude láska. Láska, která všechny a všechno spojuje. Jednejme se sebou i s ostatními s láskou a užijme si krásné Vánoce. Kromě toho se před nabíráním můžeme chránit těmito jednoduchými způsoby.
Přejeme pohodové Vánoce!
Lůca a Mary