Nejen leden se obvykle hemží předsevzetími, jejichž prostřednictvím si buď něco zakazujeme, přikazujeme, nebo slibujeme. Škoda je, že všechno se obvykle týká fyzického těla. V dnešním světě plném trendů a líbivých řešení se totiž může zdát, že záleží především na něm, opak je ale pravdou. Když budeme krásní uvnitř, krása vnější se přirozeně přidá.
Velkým trendem posledních let se stala jóga. Její pomalé, meditační nebo dynamické formy ovládají jógová studia, lidé jezdí studovat do Indie, každý se najednou chce stát lektorem nebo učitelem jógy, cvičí se doma, venku, podle internetu nebo knížek. Ti, kteří se józe skutečně věnují, dobře vědí, že fyzická praxe je jen příjemným benefitem. Jóga ale přináší především praxi vnitřní, ačkoliv ta fyzická je s ní provázaná, a proto je také jóga známá jako systém, který prospívá jak tělu, tak i mysli a duši.
Jak to souvisí s naším tématem? Hned si to povíme. A vysvětlíme si to na modelovém příkladu, který míváme před očima dnes a denně.
Žena, která má doma psa, děti, manžela, o všechny se chce postarat, dochází do zaměstnání, chce všechno stíhat a tak zanedbává sebe. Neumí si naorganizovat čas, ten mnohdy neproduktivně tráví třeba poflakováním na sociálních sítích, místo toho, aby otevřela knihu nebo si prostě obyčejně odpočala. Aby se večer dokázala zklidnit, nemůže si odepřít sklenku či dvě vína, v noci špatně spí, příliš brzy vstává.
Protože je permanentně unavená, má tmavé kruhy pod očima, potíže s pletí, k čemuž přispívá nezdravá strava a nedostatek pohybu. Opačný extrém je ten, že se snaží stihnout všechno za každou cenu a dře se ve fitku, i když jí dochází energie. To všechno vyčerpává nejen tělo, ale i duši. A duši především: když se člověk probudí s tím, že má celý den nalajnovaný tak, že si nebude moci ani na chvilku sednout a je z toho dopředu vystresovaný, těžko se pracuje na pozitivním naladění.
A potom tu máme opačný příklad. Napadlo vás si někdy pořádně prohlédnout skutečného jogína? A nemáme tím na mysli učitele z Indie nebo vychrtlou instruktorku v upnutých legínách a krátkém topíku, která si nedávno vyzvedla svůj certifikát a nyní se nemůže dočkat, až bude svou „moudrost“ předávat v praxi. Máme na mysli člověka, který žije jógově. A to je jak? Jogíni nikam nespěchají. Věří, že každý má vyměřeno určité množství životní energie a jejím plýtváním na nepodstatné věci si život zkracuje. Takže neplýtvají. Rozmýšlejí se, čemu budou dávat pozornost, čemu se budou věnovat. Díky tomu mají více času a klidnější život.
Když se podíváte do tváře člověka, která skutečně praktikuje jógu, obvykle uvidíte klid. Úsměv, klid a pohodu. Jogíni nezavírají oči před stresem a problémy, oni si je jen nepouštějí k tělu. Vědí, že není v lidských silách všechno vyřešit, například by je nenapadlo rozčilovat se nad tím, že napadl nebo nenapadl sníh. Věří, že jsme v rukou Božích, což neznamená, že nemáme svobodou vůli, znamená to, že některé záležitosti zkrátka nemáme šanci vyřešit, a tak se o to ani nepokoušejí. Nezabývají se záležitostmi druhých, to pouze v případě, že jim chtějí nabídnout pomoc. Vědí ale, že nevyžádaná pomoc může způsobit více škody než užitku, a tak své milované neomezují tím, že by se na ně nezdravě upínali.
To, čemu budou dávat pozornost, jogíni vybírají podle důležitosti a hodnoty. Vědí, že nejcennější, co někomu můžeme darovat, je čas, a tak si raději sednou s dětmi na podlahu a hrají si s nimi, nebo si večer popovídají s manželem a smíří se s tím, že některé dny bude na stole studená večeře a že nebude vždycky navařeno jako v hotelu. Podstatné je, jak se cítíme uvnitř, všechno ostatní je jen pozlátko. A pokud nám k vnitřnímu klidu a čistotě pomůže uklízení, dělejme to. Pokud jsme ale unavení a chceme si jít lehnout, udělejme to nejnutnější a zbytek nechme na další den, na nějž kvalitním spánkem načerpáme síly.
Na péči o duši není nic těžkého. Je to v podstatě návrat k přirozenosti. Musíme se naučit sami sobě naslouchat. Jakmile se nám podaří začít uvnitř sebe budovat klid, odrazí se to i na našem vzhledu. A to o mnoho výrazněji než v případě, kdy řešíme jen vzhled a na nitro zapomínáme. Věnujme se věcem, které nás naplňují, které jsou pro nás smysluplné. A nesrovnávejme se s ostatními. Každý je jedinečný. Někdo dobije baterky, když si lehne s knihou na pohovku, jiný výšlapem na Sněžku.
Nic není špatně. Důležité je, že je to dobře pro vás. Vždycky, když budete mít pocit, že se na vás všechno valí, zastavte se, zavřete oči, sledujte dech a zaměřte se na to, co je podstatné. To ostatní vypusťte. Je to váš život. Můžete to udělat.
Lůca